Háčkované dekorace Sole Mio, které voní po klubíčkách

Háčkování může na první pohled působit jako tichá, nenápadná činnost. Klubíčko, háček, pár ok a večer na gauči. Jenže kdo někdy sledoval vznik většího šátku, dobře ví, že za hotovým výrobkem jsou hodiny soustředění, párání, zkoušení vzorů, výběr barev, vypínání, focení a trpělivost. Právě o takové tvorbě vypráví Věra, která tvoří pod značkou Háčkovaná dekorace Sole Mio.

Věra pracuje jako učitelka a háčkování je pro ni především relax. Naučila ji ho babička, když byla ještě malá. Později se k němu vrátila na mateřské, kdy začala pro své děti háčkovat oblečení, hračky a deky. Z původního domácího tvoření se postupně stala radost, která jí zůstala dodnes.

Nejčastěji háčkuje šátky a šály. V její tvorbě ale najdete také háčkované přívěsky, záložky, peněženky, kabelky, deky, plyšáky, čepice, sukně, ponča, šaty nebo různé pohádkové postavičky na přání. Její svět je hřejivý, elegantní, neotřelý a často se v něm objevuje také motiv moře, vody a jachtingu.

Háčkování jako klid po dlouhém dni

Věra má běžný pracovní den naplněný školou, domácností, dětmi a přípravami na další den. K háčku se proto nejčastěji dostává až večer. Sedne si na gauč, uvaří si kávu, pustí film a pustí se do háčkování. Rodina už si zvykla, že část gauče patří jí, rozpracovanému šátku, klubíčku a malému pojízdnému stolku s háčky, jehlou a nůžkami.

Háčkování pro ni není povinnost. Je to způsob, jak vypnout. Sama říká, že klubíčko s háčkem pro ni někdy funguje lépe než sklenka vína. Když je den náročný, právě pravidelný rytmus oček a řad pomáhá vyčistit hlavu. Tvorba je pro ni radost, terapie i únik od reality.

Přestože ideální by bylo tvořit přes den, ne vždy je k tomu prostor. Večery jsou proto nejčastější. Kolem desáté hodiny už ale často přicházejí chyby, a tak je čas práci odložit. Větší prostor na tvoření přinášejí víkendy na lodi, kde se může háčkování věnovat i během dne.

Sole Mio: značka, která vznikla z rodiny a vody

Název Sole Mio není náhodný. Věra má s rodinou malou plachetnici a volný čas často tráví na vodě. Námořnické motivy, modrá a bílá barva se proto přirozeně propsaly i do její tvorby. Když začala své výrobky nabízet, název byl jasný. Sole Mio je jméno rodinné plachetnice.

Název plachetnice vychází ze jmen dětí a propojuje rodinu s jejich společným koníčkem: vodou. To je pro značku důležité. I když dnes už zdaleka nevznikají jen výrobky v námořním duchu, mnoho z nich má k vodě pořád blízko. Některé výrobky dokonce vznikají přímo na lodi.

Věra říká, že její značku poznáte i podle tvaru plachet. Plachetnice se objevuje na každé zásilce ve formě samolepky. Vizuálně tak propojuje výrobek, balení, značku i osobní příběh, ze kterého Sole Mio vyrostlo.

Duhové klubíčko, které změnilo směr tvorby

K háčkovaným šátkům se Věra dostala náhodou. Dříve tvořila hlavně z jednobarevné příze a věnovala se spíše dekoracím. Pak jí manžel k Vánocům daroval duhové klubíčko. Začala tedy hledat inspiraci, co z něj vytvořit. Na internetu stále narážela na šátky, které ji tehdy vůbec nelákaly.

Jiná inspirace ale nepřicházela, a tak se rozhodla jeden šátek zkusit. Hotový výrobek nabídla jen tak z legrace k prodeji. Druhý den byl pryč. Ještě silnější než samotný prodej pro ni byla radost zákaznice, která jí napsala, jak moc se jí šátek líbí.

Právě tehdy se otevřela nová cesta. Vznikl druhý šátek, třetí a postupně jich přibylo téměř dvě stě. U třetího už prý bylo jasné, že je z toho závislost. Od té doby manžel nemusí dlouho přemýšlet, čím jí udělat radost k Vánocům nebo narozeninám. Na českém trhu je podle Věry tolik krásných klubíček, že inspirace nikdy nechybí dlouho.

Jak vzniká háčkovaný šátek

Na začátku je klubíčko a návod. Věra si sedne před svou zásobu duhových klubíček a pokud nemá v hlavě konkrétní šátek, vybírá podle nálady. Sáhne po tom klubíčku, ze kterého se jí zrovna chce tvořit. Teprve potom hledá vzor, který by barvám mohl slušet.

Ne vždy se výběr podaří napoprvé. Někdy po několika řadách zjistí, že vzor ke klubíčku nesedí. Pak přichází párání a nový začátek. Právě sladění barev a vzoru je podle ní zásadní část práce, kterou zákazník na první pohled nemusí vidět. Dobrý šátek nevzniká jen podle návodu, ale také z citu pro barvu, rytmus a výsledný dojem.

Když si klubíčko a vzor sednou, začne samotné háčkování. Většinou po večerech, pod lampou. Šátek bývá hotový zhruba za dva týdny, ale záleží na složitosti vzoru a velikosti klubíčka. Některé šátky zaberou asi deset hodin, jiné i dvacet. A tím práce nekončí.

Hotový šátek je potřeba vyprat ve vlažné vodě a vypnout. Někdy jej Věra pověsí na šňůru a pomocí kolíčků vytvaruje. Jindy jej podle vzoru rozloží na podložku a vypíná ve vodorovné poloze. Pak může dva dny schnout v obývacím pokoji, všem na očích. Až potom přichází focení, štítek, visačka, balení a vytvoření inzerátu.

Když se musí párat

Háčkování je krásné, ale umí být i nekompromisní. Technicky nejnáročnější je podle Věry správně vytvořit vzor bez chyb. Někdy se stane, že se chyba objeví až o několik řad později. Člověk si může říkat, že si toho nikdo nevšimne. Jenže pokud o chybě ví autor, často mu to nedá.

Věra přiznává, že někdy uháčkuje ještě další dvě řady, ale nakonec se stejně rozhodne několikadenní práci vypárat jen proto, aby tam chyba nebyla. Právě práce s chybou a schopnost dotáhnout věci do konce jsou podle ní jedny z věcí, které se díky tvorbě naučila.

Pokud není s výrobkem spokojená, nenabídne ho k prodeji. U menších výrobků, třeba přívěsků nebo hraček, zůstane kus doma a děti z toho obvykle mají radost. Pokud se jí nezdá šátek, vypáře ho a klubíčko uloží na později, až se pro něj najde lepší vzor.

Zakázková výroba podle barvy, vzoru i přání

Věra háčkuje také podle přání zákazníků. Nejčastěji jde o šátek v konkrétní barvě. Zákazník si vybere vzor, má představu o odstínech a společně pak hledají vhodné klubíčko. Někdy je potřeba objednat klubíčko namotané přímo na přání, aby výsledek odpovídal představě.

Vedle šátků se na ni lidé obracejí také s přáním na konkrétní postavičku. V takovém případě zákazníkovi pošle návrh, jak by výrobek mohl vypadat. Pokud se domluví, pustí se do práce. Objednávku často uzavírá až ve chvíli, kdy je výrobek hotový, zákazník dostane fotografii a potvrdí, že je spokojený.

Na zakázkové tvorbě je krásné to, že může vzniknout přesně to, co člověk jinde nenašel. Konkrétní barva, velikost, vzor nebo motiv. Zároveň je ale potřeba počítat s časem. Háčkovaný výrobek nevznikne během hodiny a zejména před Vánoci je nutné objednávat s předstihem.

Radost zákazníků je víc než prodej

První prodaný šátek byl pro Věru zásadní moment. Nešlo jen o peníze. Důležité bylo vědomí, že její práce udělala někomu radost. Podobné okamžiky ji motivují dodnes. Když se výrobek prodá a zákazník dá vědět, že se líbil, dostává tvorba nový smysl.

Jednou zákaznice objednala pohádkovou postavičku pro svou malou dceru. Po nějaké době Věře poslala video, jak dcera dárek rozbaluje. Radost a překvapení dítěte byly pro Věru silným zážitkem. Sama tento moment zmiňuje jako jednu z největších tvůrčích radostí.

Zpětnou vazbu si aktivně nevyžaduje, protože nechce zákazníky obtěžovat žádostmi o hodnocení. O to větší radost má, když přijde sama od sebe. Každá zpráva, že výrobek potěšil, je pro ni potvrzením, že hodiny práce měly smysl.

Cena ruční práce: proč šátek nevznikne za chvíli

Lidé si u ruční tvorby často neuvědomují čas. Věra připomíná, že šátek nevznikne během hodiny ani dvou. A nejde jen o samotné háčkování. Do výsledku patří i výběr vzoru, materiál, praní, vypínání, sušení, focení, balení a administrativa.

Do ceny se promítají náklady na materiál, odvody a čas. Právě čas je ale podle ní složka, kterou v dnešní době nejde do ceny promítnout úplně reálně. Kdyby se započítal skutečně celý, výrobek by byl pro mnoho zákazníků neprodejný. To je realita, se kterou se potýká mnoho tvůrců.

Věra se někdy setká s otázkou, proč je výrobek drahý, když je tvorba vlastně koníček. Jenže právě tady je důležité rozlišovat radost z tvorby a hodnotu hotové práce. To, že člověka něco baví, neznamená, že materiál, čas a dovednost nemají cenu.

Fotografie musí ukázat pravdu o výrobku

Fotografie má podle Věry velký vliv na první pozornost zákazníka. Snaží se proto fotit výrobky přesně tak, jak vypadají. Nejraději venku v přírodě a za denního světla. Pokud počasí nepřeje, fotí doma, opět co nejvíce při přirozeném světle.

Za nejtěžší při focení považuje světlo a správné pozadí. U produktové fotografie je pro ni důležitý detail vzoru, velikost a co nejpřesnější barva. U šátků může dobrá fotografie výrazně pomoci prodeji. Sama zmiňuje fotografii šátku ve sněhu, která měla na prodej dobrý vliv.

Věra se vyjadřuje i k používání umělé inteligence při fotografiích. Uznává, že fotce může dodat profesionální vzhled. Zároveň ale zdůrazňuje, že pokud by takovou fotografii použila, kontroluje, zda je zachován skutečný výrobek přesně tak, jak byl vytvořen. Taková fotografie by sloužila pouze jako první ilustrační snímek, zatímco další fotografie musí ukazovat reálný produkt bez úprav.

Prodej, sítě a viditelnost

Věra své výrobky nabízí hlavně přes sociální sítě a různé internetové prodejní platformy. Mnoho výrobků končí také v rodině, u kolegyň v práci nebo v blízkém okolí. Trhy nevyužívá, a tak se většinou setkává se zákazníky, kteří cenu předem znají a jsou ochotní ji zaplatit.

Za nejnáročnější část cesty od tvorby k zákazníkovi považuje neustálé zviditelňování na webu. Dříve podle ní lépe fungoval prodej přes online tržiště na sociálních sítích, dnes jsou algoritmy horší a prodeji se tolik nedaří. Pokud člověk není na síti vidět, má to mnohem těžší.

Právě proto se snaží tvorbu ukazovat ve skupinách, obnovovat inzeráty a být aktivní. Zároveň přiznává, že administrativní část, focení a vkládání výrobků ji baví nejméně. Mnohem raději tvoří. To je zkušenost, kterou zná mnoho tvůrců: samotná výroba je radost, ale prodej vyžaduje další dovednosti.

Targalo jako místo pro ruční práci na jednom místě

O Targalu se Věra dozvěděla přes sociální sítě a zaujala ji možnost vyzkoušet bezplatný program. Na myšlence Targala jako galerie tvůrců jí dává smysl hlavně to, že je ruční práce na jednom místě. Sama říká, že když něco shání, ráda se dívá právě po ruční práci.

To dobře vystihuje jednu z potřeb, kterou mají zákazníci i tvůrci společnou. Zákazník chce najít originální výrobek, ale nechce složitě procházet desítky míst. Tvůrce zase potřebuje prostor, kde může ukázat svou práci lidem, kteří ruční tvorbu skutečně hledají.

Věra by do budoucna uvítala možnost i v bezplatné verzi výrobky flexibilně měnit nebo jich mít nahraných více a přepínat aktivní nabídku. Zmiňuje také možnost topování výrobku, aby byl viditelnější. Taková zpětná vazba je pro platformu cenná, protože vychází přímo z praxe člověka, který tvoří, fotí, vkládá výrobky a řeší jejich viditelnost.

Shrnutí: Háčkovaná dekorace Sole Mio je o klidu, barvách a radosti

Příběh Věry a značky Háčkovaná dekorace Sole Mio je příběhem tvorby, která vzniká mezi běžným pracovním dnem, rodinou, večerní kávou, filmem a klubíčky ukrytými u gauče. Není to práce z povinnosti. Je to radost, relax a způsob, jak si vyčistit hlavu.

Její tvorba stojí hlavně na háčkovaných šátcích, duhových klubíčkách, pečlivém výběru vzorů a ochotě párat, pokud výsledek není správný. Důležitá je pro ni jedinečnost, preciznost a možnost doladit výrobek podle zákazníka. Ať už jde o barvu, vzor nebo konkrétní přání.

Sole Mio zároveň nese osobní příběh rodiny, vody a plachetnice. Moře, jachting a volnost nejsou jen tři slova ke značce. Jsou to motivy, které se přirozeně propsaly do tvorby i do způsobu, jakým Věra o své práci přemýšlí.

Na ruční tvorbě si nejvíc cení toho, že dokáže udělat někomu upřímnou radost. A právě v tom je síla háčkovaných výrobků. Nejsou anonymní. Nesou čas, péči, chyby opravené páráním, večery pod lampou a přání, aby měl zákazník z hotového kusu skutečnou radost.